Epigenetika je vědní podobor genetiky, který studuje změny v genové expresi, které nejsou způsobeny změnou nukleotidové sekvence. Lidově řečeno, je to vědní obor o tom, jaký vliv na nás má to, co jíme, jak žijeme, jak se stresujeme, nebo také, jak se máme a nemáme rádi.

Původně se předpokládalo, že genetika předurčuje náš osud. Proč ale tedy jednovaječná dvojčata, která by měla mít zcela stejný genotyp, nezemřou na stejnou nemoc ve stejný čas? Odpověď je právě v epigenetice, stravě, prostředí a všech vlivech okolního světa. Právě tyto vlivy některé geny zapnou a některé vypnou, proto osud dvojčat není úplně stejný, třebaže mají totožný genotyp.

Epigenetika se tedy zabývá změnou chování našich genů, a také tím, jak se  geny  mění následkem chování nás samotných. Chováním, ale i stravováním. A tak některé potraviny, byliny či potravinové doplňky mohou znovu zapínat některé geny. S podobnou silou, jako je některé škodlivé látky a jedy budou vypínat. To je epigenetika. Pokusy na myších ukazují to, že dvě geneticky stejné myši se shodnou DNA se liší barvou a náchylností k onemocněním. Za tyto rozdíly při tomto pokusu může strava. Některé vitamíny a doplňky stravy dokážou zesilovat účinky genů, některé jedy je naopak zhasínají.

Náš osud sice je předurčen, ale svým chováním a stravou jej měníme k obrazu svému a zakládáme v podstatě i na to, jak bude vypadat naše potomstvo. Nositelkou všech těchto informací je naše DNA.  Soubor pokynů kódovaných a uložených v sekvenci DNA se nazývá genotyp. S tím se rodíme. Určuje, kdo jsme, do jakého živočišného či rostlinného druhu patříme a nese sebou řadu informací od našich předků. Pokud ke genotypu přidáme prostředí, ve kterém žijeme, stravu, kterou jíme, a pocity, které prožíváme, dostáváme se k fenotypu. Fenotyp je pak vlastně aktuální stav naší genetické informace, soubor vlastností znaků, které jsou ovlivněny prostředím a kterou předáváme našemu pokolení.