Lékořice lysá není jen surovinou k výrobě známých pendreků. Jde o léčivku, patřící např. v čínské medicíně mezi základní byliny a zmínky o ní pocházejí již z prvního atlasu rostlin, starého 5 tisíc let.

Bylina byla využívána i v léčitelství starověkého Egypta jako lék na katary dýchacích cest. Ve starověké Indii byl kořen lékořice svařený v mléce společně s cukrem, kořenem šáchoru a pepřem používán jako afrodisiakum. V Japonsku je lékořice, resp. sloučeniny kyseliny glycyrrhiziové, kterou obsahuje, používaná k léčbě a kontrole chronické virové hepatitidy. Její účinky jsou klinicky ověřené. Tato látka podporuje i tvorbu žaludečních šťáv a účinně pomáhá při problémech s žaludečními a dvanáctníkovými vředy. Lékořice působí jako mírné projímadlo a používá se jako lokální antivirotikum pro pásový, ústní i genitální opar. Látky z lékořice podporují tvorbu žaludečních šťáv a naopak působí proti tvorbě žaludečních a dvanáctníkových vředů. Zvyšuje krevní tlak. Pro svou příjemnou sladkou chuť se používá jako přísada do směsí bylin. Obsažený saponin glycyrrhizin je totiž až 50x sladší než sacharóza a dokáže zamaskovat nepříjemnou chuť některých bylin.

Do Čech přivezli lékořici pravděpodobně až v 16. století Benediktíni, kteří ji začali pěstovat a brzy zlidověla a stala se oblíbeným přípravkem proti kašli.  Lékořice pomáhá i při artritidě, působí proti stafylokokům, streptokokům, používá se i proti kvasinkám způsobující poševní záněty. V malých dávkách podporuje lékořice častější močení, ve vyšších dávkách močopudné účinky naopak mizí. Působí proti zvýšenému svalovému napětí. Nadměrné užívání extraktu z lékořice se ale může projevit zvýšením krevního tlaku a potlačením močení,  a při dlouhodobé konzumaci působí látky z lékořice podobně jako kortikosteroidy, proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje.

Lékořice je až 1,5 m vysoká trvalka s rovným silným stonkem a dlouhými kořeny. Právě ty se používají v lidovém léčitelství a jsou surovinou pro lékořicové pendreky. Květy jsou uspořádány do bledě fialových rovných hroznů. Kvete v červnu a červenci. Plodem je lysý lusk. Listy má lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou vejčité.  Kořeny se sbírají na podzim. Suší se při teplotě kolem 30° C. Droga má výraznou vůni a lehce štiplavou chuť. Z kořene lékořice se připravuje extrakt - naseká se na malé kousky a rozemele se. Vzniklá hmota se dále vaří dokud nezíská černou barvu a potřebnou hustotu. Extrakt má potom podobu tzv. pendreku. Tradiční chuť pak pedrek dostane přidáním anýzu a dalších příměsí.

Pro Lékořici lysou byly schváleny doposud tyto zdravotní tvrzení (tabulka On Hold):
Normální trávení
Energie
Imunitní systém - antioxidant
Normální stav kloubů
Duševní zdraví - nervový systém - klid
Normální funkce dýchacího systému
Normální stav pokožky
Močový & reprodukční systém
ProstataMočový & reprodukční systém
Prostata
Normální funkce střevního traktu

Účinné látky
Obsahuje asi 20 % škrobu, 6 % hořčin, saponiny - glycyrrhizin (který je 50krát sladší než sacharóza), monosacharidy, oligosacharidy s uronovými kyselinami, glykosidy (likviricin, likviricigenin, izolikviricigenin, formononetin), oxykumariny, cyklitoly (pinitol) a dibenzoylmethan. V semenech lékořice je obsažen toxický kanavanin. Nadměrná konzumace lékořice, nebo lékořicových cukrovinek je toxická pro játra, kardiovaskulární systém, může vyvolat hypertenzi a otoky.

Lékořice je velmi oblíbená ve Skandinávii. Dávají si ji tam i do čaje a kávy místo cukru. Obchody s lékořicí jsou tam prakticky na každém rohu a jedním z nejrozšířenějších suvenýrů, které si lidé vozí např. ze Švédska či Finska, jsou právě lékořicové bonbóny. Ty ale nejsou jenom sladké, jak je známe my. Slané bonbóny ve směsi se salmiakem, patří mezi nejoblíbenější pochoutky. Skandinávci ale dávají slanou lékořici i do salámů, dokonce i na zmrzliny.   

Produkty z lékořice zde