Termín "Adaptogen" vytvořil ruský vědec Nikolaj Lazarev v roce 1947. Lazarev vytvořil kriteria, podle kterých se posuzuje, zda rostlina patří mezi adaptogeny: Musí mít jen minimální nepříznivé působení na fyziologické funkce organismu, musí zvyšovat odolnost organismu proti nepříznivým vlivům nikoliv specifickým účinkem, ale prostřednictvím široké škály fyzikálních, chemických a biochemických faktorů, musí mít celkově normalizující účinek, zlepšující všechny stavy a nezhoršující žádný z nich. Jednodušeji řečeno se toto označení uvadí u bylin přispívajících všeobecně k vitalitě a celkovému zdraví, většinou se jedná o silné antioxidanty zpomalující proces stárnutí, posilující metabolismus a urychlující léčebné a regenerační procesy. Další z mnoha účinků adaptogenu je možné dohledat na různých webech i v odborné literatuře. Podle tabulky schválených zdravotních tvrzení OnHold byly adaptogenní účinky přisouzeny zatím těmto bylinám: Indický ženšen (Ašvaganda), kozinec blanitý, ženšen nepravý (eleuterokok), rhodiola (rozchodník růžový), pepř dlouhý, schizandra, chebule srdčitá.